Obsah

Historie

 

 

 Dějiny Chožova

Farní osada Chodžov v okresu Lounském, viktariát Libochovský, diecése Litoměřická náležela před válkami husitskými k děkanství Třebenskému. Farář platil 30 gr. desátku papežského. Listina kollegiatní kapitoly Litoměřické sv. Štěpána uvádí asi r. 1057 Chodžov, s jedním poplužím a zvoníkem Přestanem darovaným od knížete Spytihněva II. Ač se o pravosti této listiny pochybuje, jest darování Spytihněvovo potvrzeno listinou krále Přemysla Otakara I. z r. 1218. Zdali kollegiatní kostel sv. Štěpána v Litoměřicích ono popluží prodal aneb je držel do válek husitských, není známo. Od r. 1218-1370 opouštějí nás prameny o Chodžovu vyprávějící a teprv toho roku knihy konsistoře pražské dávají návěstí, kdo byli patrony zdejšího kostela a kteří duchovní zde správu vedli. Ke kostelu sv. Michala archanděla podávali kněze bratří Jan a Záviš z Chodžova r. 1370-1379. Jan zemřel r. 1395. Oba náleželi rodu Janoviců a měli ve štítě orlici. Dle D. D. XV., 305 zdá se, že byli odnož Žirotínů na Kostomlatech. Synové Závišovi byli Jan Jindřich a Bozděch. Jindřich se psal z Bělušic a Bozděch nejprv z Bělušic, potom z Třebivlic. Když Jan z Chodžova umřel, vyloučil král Václav IV. Jindřicha z poručenství sirotků a statku jejich, protože na svobodných cestách loupeže činil a proti království činil a poručil je mocně Bozděchovi z Bělušic. Z toho jde, že Jindřich byl starším, Bozděch mladším bratrem, poněvadž dle domácího práva vždy strýc starší měl přednost před mladšími k poručenství sirotků. R. 1397 5. května daroval Jindřich z Chodžova převorovi a konventu kláštera Panny Marie řádu kazatelského v Lounech za duši svého bratra Bozděcha z Bělušic 4 kopy platu ročního. Po Jindřichovi zemřelém provoláno bylo dědictví jeho v Lounech r. 1418, 23. května. Komu se dostalo, není známo. Po bouřích husitských, když desky opět šly, provoláno po druhé r. 1437, 17. dubna. Byla to tvrz, dvůr poplužní s poplužím, dvory kmetcí s platem v Chodžově. K tomu zboží se táhli Jan z Hrádku a z Třebivlic dokládaje, že jest strýčený bratr Jindřichův. Též Matěj z Dubce jménem otce svého Jana a Anna z Chodžova, vdova Hanuše ze Skalky a vlastní dcera Jindřichova hlásili se k odumřelému statku. Dáno za právo této Anně proto, že byla poslední neodbytá čili že od otce zemřelého jměním se neoddělila.V těch dobách totiž asi po smrti Jindřichově měla tu Drahna, vdova Haška z Braškova, 11 kop platu holého ročního, který po své smrti odkazuje Janovi Škubelovi z Jimlína. Plat ten jmenoval se proto holý, poněvadž vězel na nějakém dvoře kmetcím (sedlském) a majitel statku byl povinen odváděti ho ročně tomu, kdo ho na pánu koupil. Týž ale nemohl sedláku poroučeti a jím vládnouti, nýbrž vybíral jen roční plat a tak zvané panování bylo obyčejně u majitele celé vsi, tvrze neb všeho zboží. Týž plat ale jen 10 kop měl r. 1442, 23. listopadu Jan Šebek, měšťan Lounský, a Anna, manželka jeho, jej prodává Anně Chodžovské za 100 kop gr. hotově vyplacených r. 1442. R. 1457, 22. listopadu stala se úmluva mezi proboštem kláštera Zderazského v Praze Ondřejem a mezi Petrem z Chrástu a z Chodžova skrze ubrmany (rozhodčí) doktora Václava, děkana kostela sv. Víta na hradě pražském, a Čeňka z Klinšteina, místopurkrabí hradu pražského, v ten smysl: Ondřej probošt dává své svolení k tomu, by Petr z Chrástu a z Chodžova byl pravý, zákonný a neustálý majitel zboží Chodžovského se vším příslušenstvím. Petr pak za své právo dědičné zaplatí 130 kop gr. a sice hned, jak majestát (královská listina s velkou pečetí) na to vzdělán bude, 50 kop a 80 kop na sv. Havla nejblíže příštího. Mimo to bude platiti klášteru ze svého důchodu (komory) ročně 10 kop grošů. Bude-li pak Petr chtíti vykoupiti se z toho platu, zaplatí za každou kopu ročního platu po 11 1/2 kopách gr. Probošt a konvent opatří na svůj náklad svolení královské k tomuto ujednání. Kdy tento plat vykoupen byl, není nám známo. Anna z Chodžova, manželka Hanuše ze Skalky (rodu Kaplířů ze Sulevic), byla matkou Jindřicha Skaleckého ze Sulevic. Tento zdědil po matce své a otci svém nejen hrad Skalku, ale i Sutom, Chvalovice, Teplou, Vlastislav, Třtěno, Želevice a Chodžov. Neměl však mužských potomků, jen dceru Markétu, která zapisuje máteři své Markétě ze Vchynic všecko svrchupsané zboží ve 300 kopách gr. čes. r. 1496, 9. listopadu. Neznámým způsobem nabyl aspoň část toho zboží s dvorem poplužním v Chodžově Bernart Barchanec z Baršova, od něhož tato část dostala se Lobkovicům na Bilíně. Jiná část náležela Kolovratům, z nichž se začátkem 16. věku jmenuje Mikuláš Žehrovský. R. 1501, 27. listopadu prodal dotčený Mikuláš dědictví své v Chodžově dvory kmetcí s platem, na kterých sedí Jecha, Bouček, Jakubec, Beneš, Blažek, syn Jakubcové, Kurek, Václav řečený Vojtěch a Vavřinec. Na týchž lidech měl 25 kop gr. čes. praž. platu ročního a prodává nejen platy, ale i panství Václavovi ze Svinař a Kateřině z Brus, manželce někdy Petra Zachrašťanského z Nepolis a jich dědicům a budoucím za 500 kop gr. zaplacených. Což tu má více na těch 25 kop, potom vajec a kur, toho neprodává, ale svým dědicům a sobě zůstavuje. Též si vymiňuje, aby mohl on neb po jeho smrti Jindřich řečený Albrech z Kolovrat a z Krakovce ten plat za sumu nadepsanou opět odkoupiti. Václav ze Svinař postoupil r. 1504, 5. listopadu platu ročního v Chodžově ve dluhu 500 kop gr., jak mu svědčí desky od Mikuláše z Kolovrat polovice a druhá polovice od Kateriny z Brus Karlovi z Duban a na Drahobuji. Týž pak je opět postupuje r. 1511, 3. května, Václavovi Nydrochovi z Keblic a kdyby tento umřel, mají připadnouti na Barboru z Nedvídkova. Větší část Chodžova zůstavala v rodě Kolovratském až r. 1514, 1. dubna Jindřich Bezdružický z Kolovrat, nejvyšší sudí dvorksý, mocný otcovský poručník sirotka a statku někdy Mikuláše Žehrovského z Kolovrat, prodal dědictví téhož sirotka v Chodžově ves celou, dvory kmetcí s platem, Třtěn ves, dvory kmetcí s platem, což tu má, v Želevicích, což tu má, s dědinou, lukami, robotami, kurmi, vajci, husami i se vším panstvím žádného práva ani panství témuž sirotku tudíž dále nepozůstavuje Janovi Kříneckému na Kunstberce a jeho dědicům za 2500 kop gr. čes. praž. zaplacených s tou výminkou, že týž sirotek nezpravuje těch dědin v Chodžově, na něž má zápis v 500 kopách Václav Nydroch z Keblic. Za pět let potom 16. února 1519 prodal to zboží Jan Křínecký Janovi Vlčihrdlovi ze Všehrd a Mikulášovi Hysrle z Chodů, zeti téhož Jana a spoludědicům. Bratří Jana Kříneckého Vilém, Jindřich, Albrecht a Zikmund vlastní a nedílní dali k tomu prodeji svolení. Též nezpravuje Křínecký zápisu Václava Nydrocha z Keblic. R. 1522, 7.května Mikuláš starší Hysrle z Chodů postupuje Janovi Vlčihrdlovi z Všehrd ve dluhu 750 kop gr. polovic toho, co od Jana Kříneckého koupili společně. V témž roce žádá Děpolt z Lobkovic a na Bilíně nejvyššího sudího dvorského, aby sročil a obeslal Bernarta Barchance z Baršov o zápis a spravedlnost, který měli na Chodžově. Jakého zápisu a spravedlnosti měl Děpolt na Barchanci, nevíme. Poněvadž r. 1523-1584 jest Chodžov v rukou Lobkoviců a sice Děpolta na Bilíně a dědiců jeho, týká se obeslání Barchance prodeje Chodžova a snad nesprávy jeho Barchancem. Roku 1533, 2. prosince zapsal Jan Vlčíhrdlo ze Všehrd ve dluhu 500 kop gr. po své smrti na dědinách svých ve Všehrdech, Krhovicích, Jiřicích, Rudči, v Chodžově a ve Třtěně Lidmile Chvatěrubské z Lužné, Mikuláši kunšovi z Lukovec, Václavovi Erazimovi z Černík a Zikmundovi Chatěrubskému z Lestkova. Kdyby se uvázali v dědiny tyto po jeho smrti a jestliže toho sám za své živnosti nezřídí, mají s povolením královským od jeho smrti v jednom roce zapsati 66 1/2 kopy gr. česk. praž. platu ročního a holého, a sice 50 kop k záduší sv. Pavla do špitálu za Poříčskou branou a 16 1/2 kopy k sv. Martinu v Starém městě Pražském k oltáři Matky Boží, aby na to kaplan chován byl. Co vybyde, aby žákům do školy na maso se obrátilo. Ještě téhož roku propustili výšdotčení nápadníci zápis Jana Vlčíhrdla z Všehrd. Barbora ze Všehrd, sestra Janova z Všehrd, mluvila proti propuštění 50 kop špitálu a chudým lidem a páni na soudu zemském vypověděli: že toto propuštění moci nemá, protože je nápadníci učinili bez vědomí a vůle správcův záduší. A tak jest první zápis Všehrdův opět v moc svou uveden. I provoláno jest vše to zboží, na němž dotčený úrok 6 1/2 kopy gr. zapsán byl, soudem dvorským jako odůmrť na krále spadlá r. 1546, 14. listopadu. Proti tomu mluvil jediný ještě na živě zůstalý nápadník. Všehrdův Zikmund Chvatěrubský z Lestkova a jménem sirotků zůstalých po Mikulášovi Kunšovi z Lukovec poručník jejich Jan z Vřesovic. Krále zastupoval prokurátor komory Petr Chotek z Vojnína, který dokázal, že nápadníci statku Všehrdova podle vůle jeho se nezachovali a 16 1/2 kopy k záduší sv. Martina a žákům do školy neodvozovali, ač se ve svém odporu Hendrych starší ze Švamberka a na Zvíkově, nejvyšší sudí dvorský, s pány a vladykami na soudu zemském dali králi J. Mti za právo proti Zikmundovi Chvatěrubskému z Leštkova a Janovi z Vřesovic jakožto poručníkům zápisníků svrchu psaných s tou podmínkou, aby dědiny a platy ode dne toho ve 14 dnech pořád zběhlých králi postoupeny byly. Král však povinen jest odvozovati k špitálu sv. Pavla ročně 50 kop a 16 1/2 kopy k oltáři Matky Boží u sv. Martina v Starém městě Pražském. Král Ferdinand postoupil těchto dědin a platu nejvyššímu sudímu království Českého Janovi staršímu z Lobkovic a na Zbiroze a Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku a na Nekmíři. Oba pak svedli těch 50 kop, které měly špitálu sv. Pavla odvozovány býti, smlouvou na Adama Řepického ze Sudoměře na ves celou Droužetice r. 1548, 7. srpna. Tak stal se Jan z Lobkovic a po něm Václav bratr jeho na Duchcově pánem všeho zboží v Chodžově, onu část platu vyjímaje, kterou měl Václav Nydroch z Keblic tamtéž a ve Třtěne. Jan z Lobkovic zemřel r. 1570, 12. dubna. Nástupcem jeho byl Václav na Duchcově a to již od r. 1561-1584. Stalo se tak nejspíš novým dělením mezi bratry Janovými. Prvé dělení mělo již místa r. 1538. R. 1584 koupil Chodžov bohatý měštěnín Lounský Jakukb Zákostelský z Bílejova. Týž zemřel r. 1597, 29. ledna. Poněvadž syn a dědic jeho Jan jej předemřel r. 1593, 5. května v Praze, následoval po něm vnuk Bohuslav. Manželka tohoto Kateřina rozená Nedvídkova skoknala r. 1611, 30. prosince. Náhrobek její ze slivencého mramoru zachoval se ze starého kostela a jest postaven v lodi na straně evangelia. Bohuslav byl zároveň pánem na Vršovicích a Kystře. Od doby jeho jest spojen Chodžov s panstvím Vršovským. Jakým způsobem nabyl klášter Zahražanský v Mostě ročního úroku 38 kop, které Karel Chotek z Chockova s manželkou svou Alžbětou z Bärnsteina r. 1620 od stavů odbojných koupil, není možno na ten čas šíře vylíčiti, protože listiny toho kláštera se týkající nejsou na jevě.... Nad obcí se zdvihá do výše 350m Chožovský vrch, na jehož vrcholku jsou dosud patrné zbytky jakéhosi opevnění neznámého původu. Chožovský vrch ještě v minulém století pokrýval porost se stepními rostlinami. Zahubil je však akát, který byl po celém vrchu vysazen. Severozápadně odtud je obrovský lom, který za 50 let rozebral celý vrch zvaný Chlum. Panoráma Českého středohoří ztratilo tak jeden ze svých charakteristických vrchů.


 Dějiny kostela a fary v Chožově

Nynější kostel vystavěn jest r. 1838 a nemá žádného slohu. Délka ve světlosti činila 100 4´,šířka 40 5´. Délka lodi 70 3´. Na západní straně vstupovalo se do chrámu po třech schodech, věž byla na straně jižní v průčelí. Loď oddělena byla též třemi schody od kněžiště a k oltáři hlavnímu vedly též tři schody. Kůr kněžský tvořil polokruh a sakristie byla přistavěna na severní straně kněžského kůru. I loď i presbytář má však opěrací pilíře a sice po třech na každé straně, presbytář čtyři, dva jsou ve zdích sakristie. To ukazuje, že buď náležel přechodnímu slohu z románského do gotiky, aneb že později, jsa původně románský, opatřen byl klenbou v lodi a sesílen opěracími pilíři. Starý kostel obdržel v čase neznámém podobu baroku, ač jednotlivé části jeho prozrazují vysoké stáří. Fara Chodžovská plativší 30 gr. desátku papežského jest založením svým prastará. Faráře její známe teprv ze 14. století. Před r. 1370 jmenuje se Bohuněk. Po něm byl Jan Mudráček z rodu panoší z Trhlav, nyní poloha u Nečich, dříve ves. Od r. 1362 byl oltářníkem sv. Urbana v kostele Svatovítském. Zemřel před 21. březnem 1379. Matka jeho slula Svata. Zboží jeho v Trhlavech, co měl s Věnkem z Kystry provoláno v Lounech za odúmrť na krále spadlou. Svach z Thlav a Diviš z Donína táhli se na to zboží, ale nic nedokázavše vyšli s prázdnem. Zboží Trhlavské obdržel od krále Mareš Nadřínek z zThlav dle původu z Březí (erbu orlice). Po něm byl farářem Beneš z Chobolic, nevíme však, kdy učinil místo nástupci Vítovi, který r. 1390, 4. února odešel. Po něm přišel Jiří, dříve oltářník sv. apoštolů v kostele sv. Martina na Starém městě v Praze a zároveň oltářník u sv. Ducha. Zůstal zde do r. 1394, 1. dubna. Zaměnil místo své s Havlem, farářem u sv. Lingarta v Praze. Za něho založili r. 1401 Petr ze Skalky, Rytkéř z Vršovic, Konrád ze Želevic a bratří Petr Rytkéř a Erhart ze Skalky oltář obětování Pannny Marie v kostele Chodžovském. Tento r. 1408, 14. října odešel do Zásady, předměstí to Litoměřic, a Jeník, tamnější farář, dosazen na jeho místo. Setrval zde do r. 1416, 23. září a změnil obročí své s Buškem, farářem v Hradišti, v děkanství Bilinském. Ten zde zemřel r. 1435, 8. srpna a po něm dostal faru od Anny, dcery Jindřicha z Chodžova, Václav z Prahy. Fara Chodžovská tenkráte obmezena byla na osady Chodžov, Třtěno, Týnec Mnichův a Chraberce. Václavem Pražským končí řada duchovních katolických. Z doby, kdy panovalo zde náboženství pod obojí, jsou známi faráři tito: Jan, před r. 1510 v Českém Brodě, r. 1518-1530 v CHodžově. R. 1530, 21. října učinil smlouvu s kaplanem Lounským Pavlem o navrácení desátku. Nyní nastává mezera 50 let. Zatím pod obojí v Čechách stali se na polo luterány, na polo kalvinci. Kněží jejich se ženili. R. 1580-1581 Jan Gelast měl ženu Dorotu. R. 1598-1604 Mikuláš Čechius, rodič Pražský, byl dvakráte ženat. První manželka byla Anna, druhá Kateřina, vdova po ševci Tichém. Kšaft jeho se zachoval a pochází z r. 1604, 16. ledna. S prvou manželkou měl syny Matěje a Samuela, dcery Kateřinu a Annu. S druhou Jana syna a dcery Lídu a Alžbětu. Na dluzích měl u Jiříka Vody 100 kop, u zetě Jakuba Černohorského 100 kop, Janovi Píseckému z Třebska dal schovati 200 tolarův, Kateřině Déberce 250 kop na drobné minci a 50 kop na širokých tolařích. Lídě z Vřesovic na Černčicích půjčil 43 kopy, Karlovi Vodolanovi z Hoštic 15 kop a Bartoloměji Kurkovi 15 kop. Pochován jest v Chodžově 13. dubna 1604. Po něm přišel Jan Zahumenský z Volyně, který byl r. 1595 farářem ve Slavětíně, r. 1610 v Lipně a 1620 v Hostouni. Po bitvě bělohorské navrátil se ke katolické církvi. Sepsal a dal vytisknouti několik svých řečí. R. 1622, 7. listopadu Vít, r. 1630, 10 října Ludvík Zembovský. Za faráře Mikuláše Čechiusa přivtěleny jsou Chraberce k faře Ranské od pánů Lounských. R. 1614, 10. března okolo 22. hodiny zapálilo se v Chodžově kladeným prý ohněm. Shořelo 11 dvorů kmetcích, na panském sklepě kde pán víno měl, krov a pastuší chalup. Dle urbáře a zádušních účtů byl farářem zde r. 1667 Vít Hortulus, r. 1677 Pavel Václav Hozy, ale bydlili v Oboře. Roku 1682-1686 Kryštof Valentin Zeman, dříve kaplan Bilínský, potom farář zdejší, odešel na odpočinek do Blížbedl. Od r. 1686-1689 Jakub Guibert Sende, rodem Lužický Srb, dříve též Bilinský kaplan, odešel do Libčevsi. Opět Lužičan Martin Leopold Reis kaplanoval v Hertenberku a zde byl farářem do 22. září 1708. Zemřel stár 47 let. Třetí Lužický Srb Jiří František Moller, rodilý z Krošvice, byl kaplanem v Lobosicích, zde zemřel r. 1712, 12. března. Čtvrtý Srb Lužický Jiří Josef Sutterin byl dříve farářem v Žimi a zde až do smrti 2. dubna 1747. S farou Chodžovskou spojena byla i fara Oborská až do faráře Sutterina. Za něho stal se prvofarářem Oborským Josef Beneš Stolz a po smrti Sutterinově odešel do Chodžova a stal se správcem vikariátu Libochovského až do r. 1779. V ty doby svěřena jest správa kostela Orasického faráři Chodžovskému a sice r. 1748, 25. záříá na žádost patrona Mořice Adolfa knížete Saského. Též Počedělský filiální kostel se vsí Kystrou spravoval farář Chodžovský. Kystra se oddělila teprv r. 1784 od Chodžova a přivtělena jest k faře Radonické. Od r. 1779-1798 Jan Trenkler, který odešel do Obory, jehož místo zaujal František Krnovksý z Břežan od 2. února 1798 až 1824, 11. února. Jan Steiner rodilý z Radonic od 9. června 1824-1855, 18. února. Josef Renner od 2. srpna 1855-1875, 19. září, kdy odešel na faru do Obory a po něm 30. prosince 1875 František Pinter z Elhenic, který rozsáhlou a obtížnou osadu dlouho sám spravoval až do 20. prosince 1896, načež nastoupil farář František Bisek.

 

 Dějiny Mnichovského Týnce

Obec byla původně majetkem cisterciánského kláštera v Oseku, čímž se vysvětluje i její název. Prvně je uváděna v roce 1341. Po vyplenění kláštera husity ji roku 1421 zastavil císař Zikmund Lucemburský spolu s dalšími pěti vesnicemi katolíku Vlaškovic z Kladna, který mu za to v případě potřeby musel poskytnout sto koní na válečné účely. Obce se však zmocnilo město Louny a drželo ji do roku 1454, kdy mu ji odňal král Jiří z Poděbrad. V roce 1559 nacházíme obec jako součást panství Postoloprty. Po třicetileté válce, kdy vesnice jako součást panství Charvátce patřila Lobkovicům, byl Mnichovský Týnec téměř pustý. Během deseti let se však Kryštofu Ferdinandovi z Lobkovic obec opět podařilo dosídlit, převážně však německými obyvateli. Tento šlechtic také připojil vesnici k panství Libčeves. V roce 1714 tu byla postavena kaple sv. Václava. Dnešní novogotická kaplička pochází ovšem až ze 2. poloviny 19. století. Dnes je Mnichovský Týnec místní částí obce Chožov.

 

 Dějiny Třtěna

Název obce vznikl z přídavného jména "trstěný", čímž se zřejmě myslel rybník s hustým rákosím. Pojmenování Třtěno procházelo v minulosti rozličnými obměnami, takže se v literatuře objevuje pod nazvy Křtěno, Trstěná nebo i Krondorf. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1228, kdy si abatyše kláštera sv. Jiří na Pražském hradě Anežka (svatořečená r. 1989) nechala potvrdit majetky ve Třtěně od svého bratra Přemysla Otakara I. Ve 14. a 15. století patřila čast obce pánům z Házmburku, od roku 1601 se stala součástí vršovického panství. To v letech 1663-1783 patřilo markrabatům z Baden-Baden. Bádenští se rozhodli Třtěno, stále ještě zpustošené po třicetileté válce obnovit. Za bádenských byly v obci postaveny i stávající barokní památky: zámaček s kaplí uvnitř, dnes ve zbědovaném stavu, a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1722. Kaplička Panny Marie byla nákladam obce postavena roku 1870.

Severovýchodně od obce leží tzv. Bílé stráně s teplomilnou květenou, nalaziště zkamenělin mořských živočichů z období druhohor. Na polích v okolí obce se vyskytují české granáty. Dnes je Třtěno místní částí obce Chožov.
 

Stránka

  • 1

Kaplička

Kaplička

Kaplička

Kaplička

Náves

Náves


Stránka

  • 1