Dějiny kostela a kaple v Chožově

Dějiny kostela a kaple v Chožově

Nynější kostel vystavěn jest r. 1838 a nemá žádného slohu. Délka ve světlosti činila 100 4´,šířka 40 5´. Délka lodi 70 3´. Na západní straně vstupovalo se do chrámu po třech schodech, věž byla na straně jižní v průčelí. Loď oddělena byla též třemi schody od kněžiště a k oltáři hlavnímu vedly též tři schody. Kůr kněžský tvořil polokruh a sakristie byla přistavěna na severní straně kněžského kůru. I loď i presbytář má však opěrací pilíře a sice po třech na každé straně, presbytář čtyři, dva jsou ve zdích sakristie. To ukazuje, že buď náležel přechodnímu slohu z románského do gotiky, aneb že později, jsa původně románský, opatřen byl klenbou v lodi a sesílen opěracími pilíři. Starý kostel obdržel v čase neznámém podobu baroku, ač jednotlivé části jeho prozrazují vysoké stáří. Fara Chodžovská plativší 30 gr. desátku papežského jest založením svým prastará. Faráře její známe teprv ze 14. století. Před r. 1370 jmenuje se Bohuněk. Po něm byl Jan Mudráček z rodu panoší z Trhlav, nyní poloha u Nečich, dříve ves. Od r. 1362 byl oltářníkem sv. Urbana v kostele Svatovítském. Zemřel před 21. březnem 1379. Matka jeho slula Svata. Zboží jeho v Trhlavech, co měl s Věnkem z Kystry provoláno v Lounech za odúmrť na krále spadlou. Svach z Thlav a Diviš z Donína táhli se na to zboží, ale nic nedokázavše vyšli s prázdnem. Zboží Trhlavské obdržel od krále Mareš Nadřínek z zThlav dle původu z Březí (erbu orlice). Po něm byl farářem Beneš z Chobolic, nevíme však, kdy učinil místo nástupci Vítovi, který r. 1390, 4. února odešel. Po něm přišel Jiří, dříve oltářník sv. apoštolů v kostele sv. Martina na Starém městě v Praze a zároveň oltářník u sv. Ducha. Zůstal zde do r. 1394, 1. dubna. Zaměnil místo své s Havlem, farářem u sv. Lingarta v Praze. Za něho založili r. 1401 Petr ze Skalky, Rytkéř z Vršovic, Konrád ze Želevic a bratří Petr Rytkéř a Erhart ze Skalky oltář obětování Pannny Marie v kostele Chodžovském. Tento r. 1408, 14. října odešel do Zásady, předměstí to Litoměřic, a Jeník, tamnější farář, dosazen na jeho místo. Setrval zde do r. 1416, 23. září a změnil obročí své s Buškem, farářem v Hradišti, v děkanství Bilinském. Ten zde zemřel r. 1435, 8. srpna a po něm dostal faru od Anny, dcery Jindřicha z Chodžova, Václav z Prahy. Fara Chodžovská tenkráte obmezena byla na osady Chodžov, Třtěno, Týnec Mnichův a Chraberce. Václavem Pražským končí řada duchovních katolických. Z doby, kdy panovalo zde náboženství pod obojí, jsou známi faráři tito: Jan, před r. 1510 v Českém Brodě, r. 1518-1530 v CHodžově. R. 1530, 21. října učinil smlouvu s kaplanem Lounským Pavlem o navrácení desátku. Nyní nastává mezera 50 let. Zatím pod obojí v Čechách stali se na polo luterány, na polo kalvinci. Kněží jejich se ženili. R. 1580-1581 Jan Gelast měl ženu Dorotu. R. 1598-1604 Mikuláš Čechius, rodič Pražský, byl dvakráte ženat. První manželka byla Anna, druhá Kateřina, vdova po ševci Tichém. Kšaft jeho se zachoval a pochází z r. 1604, 16. ledna. S prvou manželkou měl syny Matěje a Samuela, dcery Kateřinu a Annu. S druhou Jana syna a dcery Lídu a Alžbětu. Na dluzích měl u Jiříka Vody 100 kop, u zetě Jakuba Černohorského 100 kop, Janovi Píseckému z Třebska dal schovati 200 tolarův, Kateřině Déberce 250 kop na drobné minci a 50 kop na širokých tolařích. Lídě z Vřesovic na Černčicích půjčil 43 kopy, Karlovi Vodolanovi z Hoštic 15 kop a Bartoloměji Kurkovi 15 kop. Pochován jest v Chodžově 13. dubna 1604. Po něm přišel Jan Zahumenský z Volyně, který byl r. 1595 farářem ve Slavětíně, r. 1610 v Lipně a 1620 v Hostouni. Po bitvě bělohorské navrátil se ke katolické církvi. Sepsal a dal vytisknouti několik svých řečí. R. 1622, 7. listopadu Vít, r. 1630, 10 října Ludvík Zembovský. Za faráře Mikuláše Čechiusa přivtěleny jsou Chraberce k faře Ranské od pánů Lounských. R. 1614, 10. března okolo 22. hodiny zapálilo se v Chodžově kladeným prý ohněm. Shořelo 11 dvorů kmetcích, na panském sklepě kde pán víno měl, krov a pastuší chalup. Dle urbáře a zádušních účtů byl farářem zde r. 1667 Vít Hortulus, r. 1677 Pavel Václav Hozy, ale bydlili v Oboře. Roku 1682-1686 Kryštof Valentin Zeman, dříve kaplan Bilínský, potom farář zdejší, odešel na odpočinek do Blížbedl. Od r. 1686-1689 Jakub Guibert Sende, rodem Lužický Srb, dříve též Bilinský kaplan, odešel do Libčevsi. Opět Lužičan Martin Leopold Reis kaplanoval v Hertenberku a zde byl farářem do 22. září 1708. Zemřel stár 47 let. Třetí Lužický Srb Jiří František Moller, rodilý z Krošvice, byl kaplanem v Lobosicích, zde zemřel r. 1712, 12. března. Čtvrtý Srb Lužický Jiří Josef Sutterin byl dříve farářem v Žimi a zde až do smrti 2. dubna 1747. S farou Chodžovskou spojena byla i fara Oborská až do faráře Sutterina. Za něho stal se prvofarářem Oborským Josef Beneš Stolz a po smrti Sutterinově odešel do Chodžova a stal se správcem vikariátu Libochovského až do r. 1779. V ty doby svěřena jest správa kostela Orasického faráři Chodžovskému a sice r. 1748, 25. záříá na žádost patrona Mořice Adolfa knížete Saského. Též Počedělský filiální kostel se vsí Kystrou spravoval farář Chodžovský. Kystra se oddělila teprv r. 1784 od Chodžova a přivtělena jest k faře Radonické. Od r. 1779-1798 Jan Trenkler, který odešel do Obory, jehož místo zaujal František Krnovksý z Břežan od 2. února 1798 až 1824, 11. února. Jan Steiner rodilý z Radonic od 9. června 1824-1855, 18. února. Josef Renner od 2. srpna 1855-1875, 19. září, kdy odešel na faru do Obory a po něm 30. prosince 1875 František Pinter z Elhenic, který rozsáhlou a obtížnou osadu dlouho sám spravoval až do 20. prosince 1896, načež nastoupil farář František Bisek.